#8 Cestování:Qeenstown-Lumsden-Te Anau-Milford Sound

Tak a teď už přišel ten čas, na který jsme se moc těšili a tím je čas Cestovááááníííí! Opouštíme tedy Cromwell a vydáváme se směrem do Queenstownu o kterém už jsme psali….a dále pokračujeme do Glenorchy, což je malinkatá vesnička u krásného jezera Wakatipu, tento kraj je proslaven natáčením Pána prstenů a muzeem strejdy Billa Hamiltona, který vymyslel „jet boat“ (tryskovou loď) která se tu dnes prohání jako atrakce na každém jezeře…

panorámata v Glenorchy

jezero Wakatipu

ovečky mění lokál

Naše další kroky vedou do Lumsdenu, který byl velký jako zátka od piva, ale i přesto tu měli sk8 park :D Přespali jsme v „kempu uprostřed náměstí“ a také tu potkáváme naše kamarády z třešní, kterým se v autě ubytovala myška! Od té doby mě to děsí, aby se nám to také nestalo…! Uuaaaa !

Lumden

no a toto všechno pak musíte z auta vyrovnat, aby jste myšáka našli....

Dále pokračujeme do Te Anau, kde jsme čekali, že toho uvidíme víc, ale oproti Lumsdenu dávno dobrý J Nicméně, zde se začínáme dívat po rybářských prutech a seznamujeme se s tím, co rybaření vlastně obnáší…k našemu překvapení nic extra a tak už jen přemýšlíme, jak drahý prut pořídíme :D musíme k tomu také pořídit rybářskou licenci, která stojí 163$ a můžeme tak neomezeně rybařit v každém jezeře a potůčku od října do září. J 

Te Anau 

toto na cestách jíme....

okolí Routerburn

.....tak a kariéra Jakuba Wágnera může začít :DD

stále projíždíme krásnou krajinou, kde se pase spousta ovcí a krav, užíváme si hezkého počasí a sluníčko nám neustále dává vědět, že v tom jede s námi :) svítí tady nějak víc, než u nás a tak brýle, čepice a krém s SPF 50 jsou nutností. Příroda je krásná a s přibývajícími kilometry se blížíme k jedné z největších atrakcí Nového Zélandu a to jsou fjordy Milford sound!

next 1200 km sheeps :D

 kravičky se tu maj tak dobře, že mají srdíčka i na hlavě :))

A už samotná cesta na Milford Sound nás bere do jiné říše..., vodopády, křišťálově čistá voda, obrovské hory, stromy,…. ne, že by to v jiných částech NZ nebylo, ale tady to je takové magičtější….Cestou potkáváme papoušky Kea, kteří mají rádi plast a hlavně rádi okusují platové kousky z aut. Jsou zvyklí na lidskou společnost a tak není problém si je důkladně prohlédnout…navenek vypadají nenápadně hnědozeleně, ale pod křídly se jim ukrývají nádherná pírka převážně oranžové barvy…

no a takhle Vám ohlodávaj auto a pak dělaj, že nic :D

do Milford sound vede jediná cesta, kterou musíme projet jednosměrným tunelem, který vede prudce dolů s převýšením 900 metrů, všude je voda a je to vzrůšo, abychom se dostali přímo mezi fjordy, museli jsme lodí…Milford Sound leží v národním parku Fiordland, který patří k nejkrásnějším přírodním divům a je zapsán na seznamu UNESCO. Tato krása vznikla během doby ledové, kdy byl Fiordland pokryt ledovci, které vyřezaly do pevniny hluboké fjordy, jezera a zubaté hory, až do té podoby, jakou můžeme vidět dnes….Samotný Milford sound vznikl zaplavením ledovcového údolí MS, které leží na zlomu dvou litosférických desek, tyto desky se pohybují proti sobě a díky tomu štíty tyčící se nad fiordem vyrůstají o 1cm ročně. V MS prší přes 200 dnů v roce a zvládne tu napršet i 13 metrů srážek ročně a právě tyhle vysoké srážky způsobují, že se v zálivu nad slanou vodou udržuje 5-ti metrová vrstva sladké vody. Tak a tímto uzavírám encyklopedické okénko. :D 

Na lodi nám docela foukalo a bylo "pod mrakem", ale ty nebetyčné hory, nedotknutá příroda, ten nejčerstvější vzduch na zemi, válející se tuleni na skále, vodopády na každém rohu, to se jen tak nevidí....

Grand prix the Homer tunnel může začít :D

cestou na Milford Sound

Pořádně to rozkul, ať mi vlajou vlasy :D

 Milford Sound

fotečka jak od Hitchcoka, co? :D

#7 Práce na třešních

takto velké ovoce v Cromwellu měli, jen ty třešně byly pořád stejně velký :D

Po Vánocích stále zůstáme v Cromwellu, ale přesouváme se za prací na naše „vysněné“ třešně. Začali jsme pracovat na sadu - Suncrest orchard. Práce na třešních na tomto sadu vypadá asi tak, že vstáváte v 5 ráno, nějakým způsobem, kdy ještě spíte se dopravíte do práce a jdete se nahlásit…zde přichází ten moment ztráty identity…nahlašujete se pod číslem, které Vám bylo přiděleno, nikoli pod jménem, ano jsme stroje na sbírání třešní! :D dále vyfásnete držák, který si nandáte kolem krku a vpředu, na břiše máte kovový rámeček do kterého zasadíte 10-ti l bucket (belík) a k tomu jako odměnu krásnej, dlouhej žebřík ! O žebříky byl boj, jsou totiž buď hliníkový a nebo brutálně těžký z neznámého materiálu…takže kdo dřív příjde, ten se za celej den míň nadře :D no a celá skupina se přesouvá na stromy, každá grupa má cca 30 sběračů (pickerů), 1 supervizora, 3 skenery, 1-2 nosiče. Každý člověk dostane jeden strom a ten musí celý očesat od koruny až po spodek, třešně musí mít určitou  barvu, velikost, musí být se šťopkou, po jednom ks (žádné náušničky) a ještě samozřejmě bez vad, až těmito krásnými sexy třešněmi bucket naplníte, slezete ze stromu a odnášíte ho na skenrem, který naskenuje Váš kód. Odevzdáte belík a dále pokračujete, dokud není strom prázdný…pak sběrače předejdete a pokračujete na novém stromu a znovu a znovu…

Agentka 007

Peťovi tuhne úsměv - je 6 ráno a tolik je i stupňů, třesně jsou mokrý a zmrzlý...ještě, že na tu odpolední procházku s žebříkem se udělalo hezky :D

Jelikož se zde nepracuje za minimálku ale na výkon, lidi makaj o stosedm, aby si co nejvíc vydělali. Takže do práce se vrací ještě před koncem přestávky. Někteří by pauzu ani mít nechtěli :D my jsme, ale měli přestávky rádi. Jelikož jsme se všichni sešli u stolu a mohli tak rozebrat, kdo má jaký stromy, kolik má kdo bucketů a pobavit se nad tím, jaké zážitky během dne kdo zažil :D Zde se taky potkáme s Maruškou ze Žbk, celkem náhoda, ale o tu není na NZ nouze :D potkáváme tu i spoustu dalších skvělých lidí a tím je pro nás práce mnohem příjemnější !!! Na třešních pracuje spoustu Čechů, novozélandani nás mají rádi, prže jsme šikovní a máme rádi prachy, tzn. že hooodně sbíráme :D (jak kdo teda :DD) Pracujeme 8 hodin denně, práce zde utíká hodně rychle, a když ve 14,05 hod. zavolali „LAST BUCKET“ člověk toho měl až až! Fajnový bylo, že měl pak celé odpoledne volno na případné grilovačky, válečky a relax u vody, ale chodilo se brzo spát, protože v 5 ráno se šlo zase na to !!!!!
Po nějakém čase nás to, ale začalo dost štvát! Stromů na picking ubývalo… začal se dělat druhý pick a chodilo se s žebříkama dál a dál, častejc a častejc a hlavně nesmyslně a neorganizovaně…taková několikátá 15 minutová procházka za den s žebříkem v ruce Vás docela vysílí (doporučuju vyzkoušet :D) no a když jsme se dozvěděli, že na jiných sadech to funguje lépe a za více peněz, začli jsme přemýšlet o změně….No a jednoho dne, kdy už toho měl po krk i můj milovaný Péťa, jsme zahli cestou z práce na sad Cherry corp…:D

sbírání je radost :DDD

měsíc života mezi třešněmi....

 Na Cherry corpu jsme už od první chvíli cítili jinou atmosféru, měli jsme pozitivně naladěnou supervizorku Amandu, která nás dokázala rozesmát, organizace práce byla mnohem smysluplnější a pro sběrače příjemnější, např. jsme pracovali v páru a každý dělal jednu stranu stromu a měli jsme jich 5 za sebou, tudíž se tak nechodilo s žebříkama a nebralo nám to zbytečně sílu a čas a měli jsme o dost víc peněz za bucket…jenže jak už to tak bývá…nikde to není růzový :D a tak nevýhodou bylo, že třešně zde byly opravdu hodně popraskané a pracovalo se tady mnohem déle, třeba i 12hod. denně…a to už z lidí dělalo celkem opice a s přibývajícíma hodinama se i jejich IQ k té opici blížilo :D

Last bucket PARTY - konec třešní bylo potřeba pořádně oslavit !!!!

vyžádalo si to i své oběti... :D

No co závěrem říct, pro mě to byl Hardcore no. 1 ! A myslím, že už to jen tak nějaká práce nepřekoná :) ono měsíc sbírat třesně, celý den je fakt nářez, denně jsme společně nasbírali okolo 400kg třešní, což je prostě úlet a před odjezdem bych si toto nedokázala ani představit, natož to pak dělat :D a i když si tělo zvyká, tak nezapomíná :) boleli nás ruce, nohy, záda, oči, řasy prostě všechno!!! :D byl to i morální boj sám se sebou, jestli to člověk vydrží, pracovalo se v zimě, lehkém dešti i silném pařáku, ale jsme tvrdý povahy, co se nevzdávaj !!!

#6 Vánoce

Vánoce jsme se rozhodli strávit na pláži. Jelikož nám bylo řečeno, že Kiwáci, což jsou novozélanďani, Vánoce tak tráví,..byl to trochu klam, ale to jsme se dozvěděli až později…Vánoce u nich začínají až 25. prosince - ráno když se probudí si hned rozbalí dárky a následně mají slavnostní chvilku celé dopoledne, která vrcholí velkým společným obědem, místo večeře. A odpoledne v případě pěkného počasí někteří teda vyrazí na tu pláž :D...nicméně nás nikdo domů nepozval :D a tak jsme se rozhodli vyrazit na východní pobřeží, konkrétně na Moreaki Boulders. Z recenzí a fotek se nám to zdálo fajn a tak nebylo co řešit…Moreaki Boulders jsou velké kulaté kameny ležící na pláži, které mají zajímavou strukturu a jak se tam ocitli nikdo neví…každopádně je to zajímavý a hezký :D

Moeraki boulders

dva vyvržení vorvani

Ubytovali jsme se nedaleko v kempu, který byl také moc fajn a začli hledat nejlepší pláž, kde oslavíme Vánoce 2016. A už během hledání dostáváme první dárek,...narazili jsme na volně žijícího lachtana, který si hověl v chaluhách, zazpíval nám vánoční koledu (čti řval na nás jak sviňa) a my se pomalu začli vzdalovat, abychom ho nerušili….

lach lach jéjé, lach lach jéjé....

přírodní krásy...

Co se týče vánoční atmosféry, tak s tou českou se to na NZ nedá ani srovnávat,..ta vůně vánočního cukroví, kýčovitě blikajících světýlek v oknech, betlém v každé domácnosti, adventní věnec, kvůli kterému málem vyhoří nejedna rodina, připálenej kapr a bramborovej salát, tj. asi něco, tak typicky hezky českýho, že nám to skoro až chybělo,...ale vzhledem k tomu, že víme, že těch českých Vánoc oslavíme ještě spoustu, brali jsme to jako příjemnou změnu ;)

náš advent :DDD

Přípravy !

Jako ta nejlepší pláž se ukázala ta kousek od kempu a tak jsme zde začli připravovat naše hody :D vzhledem k tomu, že ryby tu jsou cheap a fresh, byla to jasná volba…jako předkrm jsem měli tuňákový tataráček a k hlavnímu chodu, losos s bramborem J dezert byl banana bread, ale ten jsme až snídali :D jelikož naše hodování a rozbalovaní dárku, ano i tady nás Ježíšek našel, se protáhlo až do tmy :D dostali jsem oba spoustu hezkých a praktických věcí a to je jasný znamení – jsme prostě hodný :D ale musím uznat, že můj vánoční wishlist se od minulých ročníku dost lišil :D třeba jsem si přála pracovní rukavice, plastovou krabičku na potraviny a nebo třeba grilový podpalovač :D backpackers life forever :D.
Každopádně i Vánoce strávené na pláži měli své kouzlo a byl to moc příjemný večer, na který nezapomeneme….

vánoční tabule on the beach :D

Už tady byl :D

a ty šedý air maxy mi skutečně přinesl Ježíšek :D

Tomsky už byly potřeba vyměnit :D // no a Péťa a jeho jediný vyfocený dárek  - pívo - Žatecký gus, normálně ho tady prodávaj :DDD

no a tohle byl pokus o společnou fotku, ale já to nazvala:
Najdi pět rozdílů u Péti :D

Peace & love !