 |
| takto velké ovoce v Cromwellu měli, jen ty třešně byly pořád stejně velký :D |
Po Vánocích stále zůstáme v Cromwellu, ale přesouváme
se za prací na naše „vysněné“ třešně. Začali jsme pracovat na sadu - Suncrest
orchard. Práce na třešních na tomto sadu vypadá asi tak, že vstáváte v 5
ráno, nějakým způsobem, kdy ještě spíte se dopravíte do práce a jdete se
nahlásit…zde přichází ten moment ztráty identity…nahlašujete se pod číslem,
které Vám bylo přiděleno, nikoli pod jménem, ano jsme stroje na sbírání třešní!
:D dále vyfásnete držák, který si nandáte kolem krku a vpředu, na břiše máte
kovový rámeček do kterého zasadíte 10-ti l bucket (belík) a k tomu jako odměnu
krásnej, dlouhej žebřík ! O žebříky byl boj, jsou totiž buď hliníkový a nebo
brutálně těžký z neznámého materiálu…takže kdo dřív příjde, ten se za
celej den míň nadře :D no a celá skupina se přesouvá na stromy, každá grupa má
cca 30 sběračů (pickerů), 1 supervizora, 3 skenery, 1-2 nosiče. Každý člověk dostane jeden strom a ten musí celý očesat od koruny až po spodek, třešně musí mít
určitou barvu, velikost, musí být se
šťopkou, po jednom ks (žádné náušničky) a ještě samozřejmě bez vad, až těmito
krásnými sexy třešněmi bucket naplníte, slezete ze stromu a odnášíte ho na
skenrem, který naskenuje Váš kód. Odevzdáte belík a dále pokračujete, dokud
není strom prázdný…pak sběrače předejdete a pokračujete na novém stromu a znovu a znovu…
 |
| Agentka 007 |
 |
| Peťovi tuhne úsměv - je 6 ráno a tolik je i stupňů, třesně jsou mokrý a zmrzlý...ještě, že na tu odpolední procházku s žebříkem se udělalo hezky :D |
Jelikož se zde
nepracuje za minimálku ale na výkon, lidi makaj o stosedm, aby si co nejvíc
vydělali. Takže do práce se vrací ještě před koncem přestávky. Někteří by pauzu
ani mít nechtěli :D my jsme, ale měli přestávky rádi. Jelikož jsme se všichni
sešli u stolu a mohli tak rozebrat, kdo má jaký stromy, kolik má kdo bucketů a
pobavit se nad tím, jaké zážitky během dne kdo zažil :D Zde se taky potkáme
s Maruškou ze Žbk, celkem náhoda, ale o tu není na NZ nouze :D potkáváme
tu i spoustu dalších skvělých lidí a tím je pro nás práce mnohem příjemnější !!!
Na třešních pracuje spoustu Čechů, novozélandani nás mají rádi, prže jsme
šikovní a máme rádi prachy, tzn. že hooodně sbíráme :D (jak kdo teda :DD) Pracujeme
8 hodin denně, práce zde utíká hodně rychle, a když ve 14,05 hod. zavolali
„LAST BUCKET“ člověk toho měl až až!
Fajnový bylo, že měl pak celé odpoledne volno na případné grilovačky, válečky a
relax u vody, ale chodilo se brzo spát, protože v 5 ráno se šlo zase na to
!!!!!
Po nějakém čase nás to, ale začalo dost štvát! Stromů na picking ubývalo… začal
se dělat druhý pick a chodilo se s žebříkama dál a dál, častejc a častejc
a hlavně nesmyslně a neorganizovaně…taková několikátá 15 minutová procházka za
den s žebříkem v ruce Vás docela vysílí (doporučuju vyzkoušet :D) no
a když jsme se dozvěděli, že na jiných sadech to funguje lépe a za více peněz,
začli jsme přemýšlet o změně….No a jednoho dne, kdy už toho měl po krk i můj
milovaný Péťa, jsme zahli cestou z práce na sad Cherry corp…:D
 |
| sbírání je radost :DDD |
 |
| měsíc života mezi třešněmi.... |
Na Cherry
corpu jsme už od první chvíli cítili jinou atmosféru, měli jsme pozitivně
naladěnou supervizorku Amandu, která nás dokázala rozesmát, organizace práce
byla mnohem smysluplnější a pro sběrače příjemnější, např. jsme pracovali
v páru a každý dělal jednu stranu stromu a měli jsme jich 5 za sebou,
tudíž se tak nechodilo s žebříkama a nebralo nám to zbytečně sílu a čas a měli
jsme o dost víc peněz za bucket…jenže jak už to tak bývá…nikde to není růzový
:D a tak nevýhodou bylo, že třešně zde byly opravdu hodně popraskané a
pracovalo se tady mnohem déle, třeba i 12hod. denně…a to už z lidí dělalo
celkem opice a s přibývajícíma hodinama se i jejich IQ k té opici
blížilo :D
 |
| Last bucket PARTY - konec třešní bylo potřeba pořádně oslavit !!!! |
 |
| vyžádalo si to i své oběti... :D |
No co závěrem říct, pro mě to byl Hardcore no. 1 ! A
myslím, že už to jen tak nějaká práce
nepřekoná :) ono měsíc sbírat třesně, celý den je fakt nářez, denně jsme společně
nasbírali okolo 400kg třešní, což je prostě úlet a před odjezdem bych si
toto nedokázala ani představit, natož to pak dělat :D a i když
si tělo zvyká, tak nezapomíná :) boleli nás ruce, nohy, záda, oči, řasy prostě
všechno!!! :D byl to i morální boj sám se sebou, jestli to člověk vydrží, pracovalo se v zimě, lehkém dešti i silném pařáku, ale
jsme tvrdý povahy, co se nevzdávaj !!!
