#7 Práce na třešních

takto velké ovoce v Cromwellu měli, jen ty třešně byly pořád stejně velký :D

Po Vánocích stále zůstáme v Cromwellu, ale přesouváme se za prací na naše „vysněné“ třešně. Začali jsme pracovat na sadu - Suncrest orchard. Práce na třešních na tomto sadu vypadá asi tak, že vstáváte v 5 ráno, nějakým způsobem, kdy ještě spíte se dopravíte do práce a jdete se nahlásit…zde přichází ten moment ztráty identity…nahlašujete se pod číslem, které Vám bylo přiděleno, nikoli pod jménem, ano jsme stroje na sbírání třešní! :D dále vyfásnete držák, který si nandáte kolem krku a vpředu, na břiše máte kovový rámeček do kterého zasadíte 10-ti l bucket (belík) a k tomu jako odměnu krásnej, dlouhej žebřík ! O žebříky byl boj, jsou totiž buď hliníkový a nebo brutálně těžký z neznámého materiálu…takže kdo dřív příjde, ten se za celej den míň nadře :D no a celá skupina se přesouvá na stromy, každá grupa má cca 30 sběračů (pickerů), 1 supervizora, 3 skenery, 1-2 nosiče. Každý člověk dostane jeden strom a ten musí celý očesat od koruny až po spodek, třešně musí mít určitou  barvu, velikost, musí být se šťopkou, po jednom ks (žádné náušničky) a ještě samozřejmě bez vad, až těmito krásnými sexy třešněmi bucket naplníte, slezete ze stromu a odnášíte ho na skenrem, který naskenuje Váš kód. Odevzdáte belík a dále pokračujete, dokud není strom prázdný…pak sběrače předejdete a pokračujete na novém stromu a znovu a znovu…

Agentka 007

Peťovi tuhne úsměv - je 6 ráno a tolik je i stupňů, třesně jsou mokrý a zmrzlý...ještě, že na tu odpolední procházku s žebříkem se udělalo hezky :D

Jelikož se zde nepracuje za minimálku ale na výkon, lidi makaj o stosedm, aby si co nejvíc vydělali. Takže do práce se vrací ještě před koncem přestávky. Někteří by pauzu ani mít nechtěli :D my jsme, ale měli přestávky rádi. Jelikož jsme se všichni sešli u stolu a mohli tak rozebrat, kdo má jaký stromy, kolik má kdo bucketů a pobavit se nad tím, jaké zážitky během dne kdo zažil :D Zde se taky potkáme s Maruškou ze Žbk, celkem náhoda, ale o tu není na NZ nouze :D potkáváme tu i spoustu dalších skvělých lidí a tím je pro nás práce mnohem příjemnější !!! Na třešních pracuje spoustu Čechů, novozélandani nás mají rádi, prže jsme šikovní a máme rádi prachy, tzn. že hooodně sbíráme :D (jak kdo teda :DD) Pracujeme 8 hodin denně, práce zde utíká hodně rychle, a když ve 14,05 hod. zavolali „LAST BUCKET“ člověk toho měl až až! Fajnový bylo, že měl pak celé odpoledne volno na případné grilovačky, válečky a relax u vody, ale chodilo se brzo spát, protože v 5 ráno se šlo zase na to !!!!!
Po nějakém čase nás to, ale začalo dost štvát! Stromů na picking ubývalo… začal se dělat druhý pick a chodilo se s žebříkama dál a dál, častejc a častejc a hlavně nesmyslně a neorganizovaně…taková několikátá 15 minutová procházka za den s žebříkem v ruce Vás docela vysílí (doporučuju vyzkoušet :D) no a když jsme se dozvěděli, že na jiných sadech to funguje lépe a za více peněz, začli jsme přemýšlet o změně….No a jednoho dne, kdy už toho měl po krk i můj milovaný Péťa, jsme zahli cestou z práce na sad Cherry corp…:D

sbírání je radost :DDD

měsíc života mezi třešněmi....

 Na Cherry corpu jsme už od první chvíli cítili jinou atmosféru, měli jsme pozitivně naladěnou supervizorku Amandu, která nás dokázala rozesmát, organizace práce byla mnohem smysluplnější a pro sběrače příjemnější, např. jsme pracovali v páru a každý dělal jednu stranu stromu a měli jsme jich 5 za sebou, tudíž se tak nechodilo s žebříkama a nebralo nám to zbytečně sílu a čas a měli jsme o dost víc peněz za bucket…jenže jak už to tak bývá…nikde to není růzový :D a tak nevýhodou bylo, že třešně zde byly opravdu hodně popraskané a pracovalo se tady mnohem déle, třeba i 12hod. denně…a to už z lidí dělalo celkem opice a s přibývajícíma hodinama se i jejich IQ k té opici blížilo :D

Last bucket PARTY - konec třešní bylo potřeba pořádně oslavit !!!!

vyžádalo si to i své oběti... :D

No co závěrem říct, pro mě to byl Hardcore no. 1 ! A myslím, že už to jen tak nějaká práce nepřekoná :) ono měsíc sbírat třesně, celý den je fakt nářez, denně jsme společně nasbírali okolo 400kg třešní, což je prostě úlet a před odjezdem bych si toto nedokázala ani představit, natož to pak dělat :D a i když si tělo zvyká, tak nezapomíná :) boleli nás ruce, nohy, záda, oči, řasy prostě všechno!!! :D byl to i morální boj sám se sebou, jestli to člověk vydrží, pracovalo se v zimě, lehkém dešti i silném pařáku, ale jsme tvrdý povahy, co se nevzdávaj !!!